Decentralizace obecně je proces, kdy je rozhodnutí ohledně některé skutečnosti přeneseno z centrální úrovně, typicky vláda či banka, na nižší úroveň, více decentralizovanou. Pokud banka rozhoduje o tom, zda daný subjekt, ať už fyzická či právnická osoba, provede transakci, rozhodnutí závisí na jedné autoritě. Kryptoměny tomuto systému konkurují tím, že rozhodnutí je rozloženo mezi uživatele a účastníky sítě, čímž daný systém dělají více demokratickým.

Jaký má decentralizace význam? 3 výhody

Z jakého důvodu je decentralizace populární? Jednoduchou odpovědí je, že je to demokratičtější systém. Na třech výhodách níže si popíšeme, proč má decentralizace význam v praxi.

  • Autonomie – Pokud jste někdy v cizí zemi potřebovali poslat finanční transakci místnímu, určitě víte, že je to problém. Nehledě na poplatky se musíte spoléhat na systém třetí strany, který je často nespolehlivý a zdlouhavý, což vás dělá závislými na tomto systému. Kouzlo decentralizace tkví v tom, že se nebudete muset spoléhat na systém třetí strany a transakci ověří účastníci sítě prakticky hned s minimálními náklady, což je princip mechanismu Proof-of-stake.
  • Efektivní rozhodování – Rozhodnutí týkající se lokálních problémů a jejich řešení se špatně provádějí z odlišeného místa působení. Proto je vhodné rozhodnutí přenést z vyšší úrovně na nižší, typicky regiony či komunity, které bude odpovídat jejich reálným podmínkám a potřebám.
  • Bezpečnost – Oblast bezpečnosti je v případě decentralizace klíčová, neboť při úspěšném napadení či selhání jednoho z účastníků není ohrožen provoz celého systému. Ovšem úspěšné napadení jediné centrální autority v systému může napáchat velké škody a systém může zkolabovat.

S těmito výhodami výše se také často ještě pojí transparentnost, kdy jsou v systémech jako blockchain data veřejně dostupná a snadno dohledatelná. V méně demokratických režimech navíc decentralizace může zabránit cenzuře a manipulaci z vyšších úrovní systému.

Decentralizace sítě

Při decentralizaci sítě většinu čtenářů v kontextu kryptoměn napadne Bitcoin, ten je samozřejmě určitým symbolem decentralizace sítě. Těžaři se snaží vyřešit umělý problém s kryptografickou noncí, aby konfirmace bloku a tím i následné transakce byla komplikovaná, což transakci dělá obtížně padělatelnou. V případě útoku by útočník musel mít přes 51 % výpočetního výkonu celé sítě a aby jedna osoba nebo skupina mohla provést 51% útok, potřebovala by více než 304 EH/s výpočetního výkonu.

Koncentraci výpočetní techniky můžete vidět na grafu níže, přičemž největší podíl spadá pod Foundry USA Pool, který těží 26,2 % vytvořených bloků. K provedení útoku by tedy stačilo spojení prvních třech těžebních poolů, ale i kdyby k této události došlo, subjekty by byly schopny pouze měnit vlastní transakce a omezit potvrzování dalších. To by prakticky znamenalo, že by subjekty nemohly převádět cizí prostředky na vlastní účty ani nijak pozměnit databázi.

Decentralizace sítě Bitcoin
Koncentrace těžebního výkonu dle jednotlivých organizací

Decentralizace sítě ale nemusí být vůbec specifikovaná na kryptoměny, stačí se podívat do energetického sektoru. Ten je také nyní v procesu decentralizace, kdy se z koncentrace tvorby veškeré elektrické energie v jaderných nebo uhelných elektrárnách přechází na model menších geograficky rozmístěných elektráren. Typickým příkladem jsou solární elektrárny na polích, střechách či plotech fyzických a právnických osob.

Decentralizace sítě energetické také nahrává trendu obnovitelných zdrojů, kdy jsou zejména solární a také malé větrné či vodní elektrárny běžným prvkem domácností. To dále přispívá k energetické bezpečnosti, protože při poruše jedné velké elektrárny může dojít k výpadku proudu, zatímco výpadek jedné malé elektrárny nahradí další zdroje v soustavě. V tomto kontextu se také zmiňuje efektivnější využití energie, neboť ta může být vyrobena i spotřebována lokálně, zatímco z velkých elektráren musí putovat přenosovými trasami.

Decentralizace moci

Decentralizace moci je proces, kdy je správa veřejných záležitostí na občanech, což vede ke zvýšení efektivity veřejného sektoru a jeho odpovědnosti společně s transparentností při vytváření politiky a dodávání služeb. Decentralizace moci má několik typů – administrativní, politická, ekonomická a fiskální. První zmíněný typ je přenos některých odpovědností a záležitostí z vyššího orgánu, vlády, na místní samosprávu.

TIP: Decentralizace se také týká nového fenoménu – Web 3.0.

Politická decentralizace dává občanům a voleným zástupcům větší pravomoci v otázkách veřejného zájmu, tedy občané mají možnost volit své zástupce do všech úrovní státní správy. Ekonomická decentralizace, často označována jako tržní, představuje přenesení vykonávání určitých služeb a funkcí ze státního sektoru do soukromého, podobně jako tomu bylo při privatizaci. Poslední typ decentralizace se zabývá přenesením veřejných peněz z vládní úrovně na účty nižších úrovní, typicky samospráv.

Vlády některých zemí – decentralizace v Evropě

Decentralizaci v Evropě lze určit dle typů státního zřízení, které se dělí na unitární, federální a východoevropské. Unitární se poté rozlišují na klasické, se silnou úlohou centrální vlády, a severské, které se pyšní vysokou mírou decentralizace. Naopak federální státy jsou často rozděleny na další federální země, jež mají další vládu, proto jsou tyto státy považovány za více decentralizované. Východoevropské státy jsou takto členěny zejména z historického hlediska, protože zde panoval komunismus.

  • Unitární státy
    • Klasické unitární
      • Westmintský typ – Velká Británie a Irsko
      • Napoleonský typ – Francie, Itálie, Nizozemí, Řecko, Portugalsko, Španělsko
    • Severské unitární – Dánsko, Finsko, Švédsko, Norsko, Island
  • Federální státy – Belgie, Německo, Rakousko, Švýcarsko
  • Východoevropské státy – Česká republika, Slovensko, Polsko a celé Pobaltí

V případě Švýcarska je také často poukazováno na jeho decentralizaci, což můžeme spatřit například u Švýcarské agentury pro rozvoj a spolupráci (SDC), která provádí vnitrostátní politiku na decentralizovaném základě, tedy na úrovni provincií, městských a venkovských komunit. V tomto kontextu je také snazší organizovat kooperativní rozvojové projekty, neboť je pravděpodobnější, že komunity budou pracovat na řešeních ve své konkrétní lokalitě.

Slova závěrem

Decentralizace je novým konceptem, který mění tradiční modely řízení a koncentraci moci. Ať už jde o politické systémy, ekonomiku nebo technologické inovace, decentralizace přináší větší autonomii a flexibilitu jednotlivým aktérům. Tento přístup podporuje transparentnost, zvyšuje odolnost vůči centralizovaným selháním a umožňuje efektivnější využívání lokálních zdrojů a znalostí. Pro budoucnost decentralizovaných systémů bude zásadní najít rovnováhu mezi nezávislostí a nutnou mírou spolupráce a regulace.

Reference

Co je decentralizace?

V čem spočívá decentralizace sítě?

Jak je na tom decentralizace v Evropě?